Jdi na obsah Jdi na menu
 


PRVOPOČÁTEK

23. 1. 2013

Milí rodičové,

je fajn, že jsme se konečně navzájem dokopali k pronájmu tělocvičny. Určitě doma slyšíte, že jsem strašně zlej a surovej a kdo ví jakej. Buďte rádi, že slyšíte, já po každém pondělku neslyším nic. Kdo mne už zná, ví, že houknout na děti mi nečiní problém, ale v tělocvičně je nepřekřičím. A to jich chodí jen osm. Pro samotné cvičení je nutné dětská pozornost, protože není možné každému zvlášť vysvětlovat, co se má dělat, nepozornost zvyšuje možnost úrazu.

Bohužel mne překvapilo, jak málo jsou jednotlivci neschopni koordinovaných pohybů, zřejmě hodiny tělocviku ve školách jdou jiným směrem, než si já pamatuji. Během těch dvou hodin mučím své svěřence cviky, kterými mučili mne a které jsem později sám aplikoval, když jsem vedl cvičení našeho bývalého oddílu. Výhodu mají ti mladší, pokud využijí daného náskoku a permanentní neposluchové, kteří posílí dík zvýšenému přídělu kliků.

S Pavlem počítáme, že se výsledky z tělocvičny budou promítat i do hodnocení a sestavování prvního družstva. Proto Vás žádám, abyste se pokusili dětem vysvětlit, že tělocvična není za trest, ač to tak mnohdy vypadá, ale pro jejich vlastní posun umístění při závodech. Bylo by fajn, kdyby se cvičení v budoucnosti neomezovalo jen na zimní měsíce. Pondělek je zajímavá alternativa, která by se mohla ustálit v celkovém programu našich tréningů.

Abych byl i pozitivní, je příjemné vidět, že jsou tací, kterým se posilování líbí a zatnou zuby a zvlášť chci pochválit náš potěr, který mnohé cviky zvládá lépe, než starší ostřílenci. Co by bylo ještě úžasnější, kdyby bylo v tělocvičně těch křiklounů víc.

Zatím...Martin